Duben
Venku už je to správné jarní počasí na kapry, sluníčko ohřálo vodu na správnou teplotu a ryby se tak začínají po revíru více rozjíždět a hledají, co by kde sezobly. Právě teď je ta ideální doba nesedět doma a vyrazit k vodě.
Jak jsem psal v minulém díle, o velikonočním víkendu jsem nechal místo na břehu jiným a vyrazil jsem až o víkendu následujícím. Měl jsem informace od kolegů, že to ještě není ono, že je to pořád hodně studené a ryby berou pouze sporadicky. To sice nebyla moc dobrá vyhlídka, ale nečekal jsem, že by se měla konat nějaká jatka. Dorazil jsem na břeh, rozložil věci, nachystal pruty a pak vytáhl kobru a nastřílel necelé jedno kilíčko boilie co nejdál to šlo. První nakobrované kilo v sezóně dokáže docela naložit paži, která byla celou zimu ochuzena o tento vyloženě kaprařský pohyb. S plastovou trubkou je to znát hodně, to nikomu nezávidím, já už mám naštěstí karbonku a rozdíl je opravdu obrovský. Obdivuji borce s kovovými kobrami a prvním zákrmem více kilogramy boilie. Jejich ruka musí být při zdolávání ryby úplně necitlivá, požitek ze zdolávačky tomu musí taky odpovídat. Nicméně já jsem první zakrmení ve zdraví zvládl a dál jsem si tak mohl vychutnávat probouzející se jarní přírodu.
Po setmění jsem si šel lehnout, začaly se mi zavírat oči a v tom se ozvalo jedno pípnutí hlásiče, druhé pípnutí, a to už jsem měl prut v ruce. První zdolávání proběhlo na výbornou a na podložku se mi na rozjezd vykulil pěkně stavěný šupináč. Ten pocit, kdy dostanete první slušnou rybu sezony do podběráku, určitě taky znáte. Srdce buší na maximum a kaprařova malá dušička začíná být uspokojená. Byl to sice jediný záběr za celý víkend, ale stál za to.
Nelenil jsem a další týden jsem byl zase u vody a bylo vidět, že se stále rostoucí teplotou vody, jsou ryby aktivnější. Okolo břehu už se romantickým hrátkám oddávali cejni a perlíni, což byla zajímavá podívaná. Mě ale zajímala spíše aktivita kaprů. Ti však celý první večer bezpečně ignorovali mé montáže. Ráno už se to ale začalo rozjíždět a proběhlo několik záběrů i zdolaných kaprů.
Večer přišel záběr a na prutu byla ryba, pro kterou jsem si přišel. Hned po záběru se naštěstí kapr rozjel na dobrou stranu mimo vázky, což mě hodně uklidnilo a zdolávání tak nemuselo být vůbec na sílu. Pomalu a klidně jsem dopravil kapra až do podběráku. Při přenášení kapra na podložku jsem věděl, že mé jarní očekávání je ta tam. Mohutný šupináč s obrovskou tlamou ležel na podložce a mě nezbývalo nic jiného než si s ním udělat pěknou fotku do sbírky.
Musím se vám pochlubit i mým stylovým odjezdem od vody. O půlnoci jsem dotlačil vozíček s věcmi k autu, vše pěkně vyskládal do kufru, sedl za volant, otočil klíčkem a ono nic. Závada na spínací skříňce, ani to neškytlo. Naštěstí mám hodnou ženu, která pro mě ochotně dojela a na laně si mě odvezla pěkně domů. Po druhé hodině ranní jsme byli v posteli a ráno hurá do práce. Tímto bych jí chtěl ještě jednou poděkovat.
Mějte se fajn