Období mezi podzimem a Vánocemi by mělo být tou nejlepší částí roku, ryby by se měly více krmit, jelikož zima již pomalu klepe na dveře. Často jsou v té nejlepší váze, a to by pro nás měl být důvod, abychom se vydali na jejich lov. Vypadá to, že se letos ryby neřídí žádnými pravidly a většinou je v tomto roce všechno obtížnější než obvykle. Neumím odpovědět na všechno, ovšem mnoho lidí má problém, aby se jejich indikátor záběru vůbec pohnul, ale já si prostě nemohu připustit, že by mnohdy nestačila jen malá změna, abychom dosáhli požadovaného výsledku.
V průběhu let jsem se naučil jednu věc, a to prozkoumat každou vodu při každé jednotlivé výpravě. Určitá taktika bude na některých vodách fungovat lépe než na jiných. Je jednoduché neuspět s tím, co děláte, ale bedlivé pozorování a otevřená mysl může často změnit naprosto mrtvý výlet v úspěšnou výpravu.
Opravdu nedávno jsem rybařil na dvou vodách a obě si byly podobné v tom, že již při příjezdu jsem byl upozorněn na velmi náročné podmínky, s nimiž se z větší části museli potýkat moji předchůdci. První výprava se odehrála v Cambridgi a sedm z nás mělo zarezervováno jezero exkluzivně na 48 hodin. Dobrá věc na skupinovém rybolovu je ta, že se můžete dohodnout na taktice a domluvit si plán celé akce. Naštěstí jsme byli všichni naladěni na podobnou notu, což znamenalo střední krmení v naději, že když budou ryby hladové, měly by najít naše malé hromádky krmení.
Šel jsem na břeh, kam dopadalo nejvíce slunce, a byl chráněn od chladného větru, což vypadalo jako šťastná volba stejně jako pro mého kolegu z teamu Nash Oli Davise, který lovil vedle mě spolu s Benem Heskethem. Ten byl trochu dále za ním. Při rozbalování prutů jsem si všiml několika pohybů a některé byly zcela jistě od kapra. Zdálo se, že se aktivita soustřeďuje okolo jedné oblasti, více před Olim než přede mnou ve vzdálenosti tak 50 m. Můj plán zněl – chytat se třemi kuličkami pop up Citruz okolo této oblasti a okolo trochu proházet jednotlivými kuličkami – ne mnoho, jen aby upoutaly pozornost kaprů.
S nastávajícím večerem aktivita vzrůstala a během nočních hodin jsem mohl slyšet kapry házející se na hladině. Nebylo pro mě tedy velkým překvapením, když Oli následujícího rána dostal na břeh lysce 32 lb. Bonusem pro mě bylo, že Oli mohl lovit pouze jednu noc. Když odjel, mohl jsem se tedy trochu posunout. Znamenalo to pouze nahazovat o několik metrů doleva, ale někdy je to přesně to, co je potřeba k úspěchu. A nyní to bylo právě toto. Následujícího rána, jen co se první paprsky opřely o hladinu, můj levý prut náhle ožil, jelikož na jeho druhém konci byla opravdu silná ryba. Zdálo se, že souboj s ní potrvá věky, a byl jsem hodně překvapen, když jsem uviděl čistě zbarveného ducha připlouvajícího do podběráku. Byl jsem si jist taktikou, kterou jsem zvolil, a tento úlovek mě ujistil, že to funguje. Za tři dny, jež jsem zde strávil, nachytal pouze jeden z nás, ale byli jsme zde jako tým.
Další výprava se odehrála v Kentu, kde jsem lovil s mým dobrým přítelem Darrenem. Zprávy opět nebyly dobré – 4 rybáři lovili po celý předchozí týden a všechny jejich snahy vyšly naprázdno. Neodradilo nás to, jelikož oba jsme zde ulovili rybu, kdykoli jsme se sem vypravili, ale bylo nám jasné, že se budeme muset snažit. Zaměřili jsme se na jednu stranu malého jezera. Věděli jsme, jak jsou ryby opatrné, proto jsme se roztáhli, jak to šlo, aby byly vlasce co nejdále od sebe. Tentokrát jsem chtěl použít trochu více krmení, protože jsem s tím měl zkušenosti z předešlé výpravy, i když letos jsem zde byl o trochu později než při předchozí výpravě. Našel jsem malá štěrková místečka v různých vzdálenostech, kam jsem směřoval boilies a partikl jako krmení.
První noc minula bez jediného pípnutí u mě i kolegy, ovšem během druhé noci Darren skutečně ulovil nádherného lysce ze vzdálenějšího konce jezera poblíž hrany. Po jedné noci strávené zde to začalo vypadat, že bych zde poprvé mohl vyjít bez záběru. Byl jsem proto odhodlán využít všechny síly, abych se tomu vyhnul. Všechno, co jsem vyzkoušel, bylo k ničemu, začal jsem tedy více pošilhávat po mělčině. Po mé pravé ruce jsem zpozoroval pohyb několika ryb ukazujících se deset metrů od břehu, ovšem přesně na hraně. Byla zde ta přesná hloubka, taková mělčinka s rákosem, kam jsem mohl umístit nástrahu přesně pod špičku a krmit jen tak hrstí při přehazování. Toto je asi můj nejoblíbenější způsob lovu, když můžete provést prezentaci přesně, jak potřebujete. Tentokrát jsem neviděl jako nejlepší volbu pop up, místo toho jsem sáhl po dvou 15mm potápivých kuličkách Citruz na kombinovaném návazci. Ihned pod špičkou byla hloubka okolo metru a bylo zde pevno – perfektní! Snížil jsem krmení jen na poprášení kukuřicí a několik kuliček Citruz okolo nástrahy. Je zajímavé, že jsem měl nahozeny tři pruty, a přitom jsem věděl, že pokud na některý z nich přijde záběr, bude to na tento.
No jistě, s prvními paprsky se rozklepal tento prut, jak rozzuřený kapr uháněl po záběru do jezera. Zásek držel, i když ryba dělala všechno pro to, aby se háčku zbavila. Nakonec se unavila a já mohl podebrat překrásného lysce 29 liber. To mě opravdu uspokojilo. Někdy je prostě lepší nahodit, jak jste zvyklí, a ryba se dostaví. Ale mnohdy to takto není a je nutné vymýšlet a tvrdě pracovat, aby se dostavil výsledek. Obě tyto krátké výpravy mohly velmi lehce dopadnout špatně, kdybych se lovu pořádně nevěnoval, ale díky tomu, že jsem krmil místa, kde se ryby vyskytovaly, přišel jsem na způsob, jak je ulovit, a to je někdy o to víc potěšující výsledek.
Byla to ošidná výprava, ale nakonec to dobře dopadlo.
Steve Briggs