Byla druhá polovina srpna a já pomalu začal vše připravovat na plánovanou výpravu na Berounku, chtěli jsme zkusit nějaký nový a pro nás neznámý úsek této krásné řeky.

Jen několik dní před touto třídenní akcí však přišlo nečekané “storno“ od parťáka a tak jsem hledal náhradní řešení. Nakonec jsem skončil na trochu větším toku, vyrazil jsem s Ondřejem Rutkowskim na Labe. Ondra je majitel a vrchní šéfkuchař značky Pára z navijáku, za kterou již pár let chytám, takže jsem byl přesvědčený, že mě Ondra vezme na zajímavé místo.

Dnešní doba nám mnoho věcí usnadňuje, domluva s Ondrou byla velmi rychlá, ovšem i tak jsem od něj obdržel ty nejpřesnější informace, stačilo udělat „sken“ obrazovky telefonu s mapou a poté jen prstem vyznačit důležitá místa. Díku tomu jsem mohl na místo vyrazit již dopoledne, vše si v klidu vybalit a především ještě před polednem vydatně zakrmit předem určená místa. Ondra dorazil až po zavření krámu, tedy zhruba okolo 19 hodiny, já jsem byl do té doby bez kontaktu s rybou.

Rozkrmené „hot spoty“ z minulých úspěšných výprav byly poblíž tzn. špičky, tedy místa, kde se hlavní proud dělil na část, která pokračovala k plavebním komorám a část, která končila jezem. Ondrova teorie zněla tak, že ryby během dne najíždějí do té části u plavebních komor, kde voda téměř stála a zde se vyhřívají na slunci a až se setměním vyrážejí zpět do proudu za potravou. A to by měla být ta chvíle, kdy bychom měli začít bodovat. Během příjezdu jsem si opravdu všiml u hladiny spousty ryb, jak menší bílé ryby, tak i kaprů a amurů. Okamžitě mi blesklo hlavou jediné slovo… rohlík! Ondra mě však rychle vyvedl z omylu, vyprávěl mi, že už tolik rybářů, včetně něj, si zde „vylámali zuby“. Vyprávěl mi, že zde zahlédl amura s délkou určitě přes metr, podařilo se mu hodit rohlík nastražený tzn. „na mlaskačku“ přímo před tuto úžasnou rybu, ale reakce byla taková, že se onen amur jen rozmýšlel, jestli ten rohlík obepluje z pravé či levé strany. Jednoduše řečeno, ryby se na toto místo jezdily vyhřívat, ne se krmit.

Se setměním se mé očekávání záběru ještě zvýšilo, avšak ten stále nepřicházel ani mě, ani Ondrovi, který chytal blíže ke komorám. Pod háčkem velikosti 2 jsme měli koule zvané „granát“, tedy průměr 25x30mm, takže jsme mohli s klidem nechat naše montáže ve vodě celou noc. To se tak stalo a až lehce po 6. hodině ranní mám první záběr, je to kapřík okolo 5 kg, se kterým se i tak fotím, jelikož akorát svítalo a odpařující se voda z řeky vytvářela úžasnou atmosféru. Ondra tou dobou akorát odjížděl na krám.

Byl předem mnou tedy celý den, než Ondra opět navečer přijede a stála před námi samozřejmě otázka, zda na tomto místě setrváme, jelikož jsme měli před sebou jen zhruba 24 hodin lovu a zatím to byla celkem bída. Během dopoledne jsme si s Ondrou volali a vymysleli jsme několik míst, kam bychom se přestěhovali. Několikrát samozřejmě zazněla hláška „Změna místa, ryba jistá“, ovšem asi každý rybář nejednou zažil, že ani toto krásné přísloví neplatí vždy a že ta námaha se stěhováním není pokaždé odměněna krásným úlovkem. Nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme. Během dne jsem různě zkoušel ryby hledat, buď to byla malá pop up nástraha v příbřežních partiích u stulíků nebo „panáček“ blíže korytu řeky. I přes nulovou aktivitu ryb jsem dopoledne i odpoledne pokračoval v krmení spotů, kde jsem předešlou noc chytal.

 

Do příjezdu Ondry jsem byl stále bez kontaktu s jakoukoliv rybou, přes den svítilo sluníčko a bylo opravdu teplo. Ondra se rozhodl, že tuto noc bude chytat po mé levici, tedy v podstatě ještě hlavní tok řeky, kam na start zakrmil cca 2-3 kg krmení. Já jsem věřil, že pokud sem ryba najede, bude nejlepší držet místa, kde jsem krmil a chytal předchozí noc. Během večera se nedělo opět vůbec nic, záběr žádný a ani hladina nebyla příliš aktivní. Po dlouhé debatě, kdy jsme řešili, co je špatně, jsme si popřáli dobrou noc a pomalu se odebrali ke svým lehátkům, bylo chvíli před půlnocí. Hlavou mi samozřejmě létaly myšlenky, že jsme se měli přeci jen přestěhovat a klasicky jsem se ptal sám sebe, co dělám špatně… Ovšem nečekal jsem, že odpověď se mi dostaví tak brzy! Než jsem stačil usnout, dostávám první záběr na pravý prut! Kapra o váze zhruba 8kg rychle cvaknu a ve chvíli, kdy ho pouštím, přichází záběr i Ondrovi, což v nás probouzí velkou naději, že tentokrát je vše tak, jak jsme si přáli a ryby sem opravdu najíždí a začínají se krmit.

Veškeré pochyby zmizely, když jsem měl zhruba za hodinu od prvního záběru krásný double. V podstatě jsme dělali s Ondrou záběr každých 30 minut a téměř jsme se spravedlivě střídali. Vše šlapalo parádně, všechny záběry jsme úspěšně proměňovali ve zdolané ryby. I celkové načasování nahrávalo tomu, že jsme měli vždy dostatek času rybu zdokumentovat, připravit si montáže a znovu nahodit. Tento kolotoč se rozjel zhruba okolo půlnoci a skončil až v půl 5 ráno. Za tuto noc jsme každý měli 5 záběrů, byly to ryby okolo 10kg, kdy mé největší ryby byl úžasný šupináč s váhou 12 kg, který byl neskutečně dlouhý a nízký a poté naopak lysec o téměř totožné váze, který byl naopak krátký a vysoký. Jednoduše úžasná noc na břehu řeky!

Z každé výpravy si snažím odvézt mimo snímků na kartě foťáku a příjemných vzpomínek, také nějaké ponaučení, zkušenost. A zde to bylo jednoznačné, je třeba věřit tomu, co člověk dělá! Někdy stačí opravdu jen vydržet ve snažení a úspěch se dostaví. Samozřejmě ne vždy to bude fungovat, v rybařině se vše neustále mění a co platilo jednou, za týden neplatí. Nicméně zde byla na začátku vyslovena určitá teorie, která se tu druhou noc skutečně potvrdila, což to mě velice těšilo.

Za tým CarpDreamAssociation

Martin Kašík