CARP DREAM ASSOCIATION – AUTUMN SEASON 3/4

Řeku jsem měl rád víc než cokoli na světě a styděl jsem se tehdy za to. A nevěděl jsem, proč řeku tak miluji. Snad proto, že jsou v ní ryby, anebo proto, že je volná a nespoutaná? Kvůli tomu, že se nikdy nezastaví? Snad proto, že šumí a že nedá spát? Snad proto, že je tu věky, anebo proto, že každý den její vody v dálce umírají? Anebo proto, že na ní můžeš plout či v ní můžeš zemřít?

Není to poprvé, co jsem si vypůjčil slova Oty Pavla v úvodu. Je tomu tak, jelikož mi uvedené věty doopravdy mluví z duše. Nedávno mě oslovil jeden kolega rybář s tím, že se Ota Pavel k dnešnímu „modernímu“ rybaření nehodí. Docela mě to šokovalo, protože co to je moderní a nemoderní? To, co bylo na rybařině pěkné kdysi, je v ní stále, proto to přece děláme. Je v tomu zachycena podstata rybaření a kdo tohle necítí, tak z vlastního pohledu nechápu, proč k vodě chodí. Pokaždé když navštívím nějakou řeku a nemusí to být jen královna Labe, může to být nespoutaná Berounka nebo malebná Ohře, tak na mne ony ubíhající vody takto působí. A člověk přitom ani nemusí rybařit, život okolo nespoutaného živlu jménem řeka je tak nějak bohatší a vždy Vám dopřeje řadu zážitků. Nejinak tomu bylo i v následujících výpravách na našeho říčního mohykána, jenž svou životní pouť končí v Severním moři.

Tohle není úplně nejlepší počasí
Při spouštění člunů na vodu, s Jindrou koukáme na jeho telefonu na předpověď počasí. Je sice již pokročilé září, ale my nakládáme vybavení v kraťasech a tričku. Navíc telefonní rosnička žádný odklon od neměnného, letního počasí nehlásí. To nejsou úplně ideální podmínky pro pořádnou rybařinu – teploty k 30 °C a navíc bez známky větru, přeháňky, zkrátka nic. No nic, musíme se popasovat se situací. Námi vyhlídnutá místa byla prázdná, ale čekala nás k nim ještě poměrně dlouhá cesta po vodě. Jízdy po Labi mám hrozně rád, to snad nikdy neomrzí. Naloženým člunům se proti proudu příliš nechce, ale vůbec to nevadí. Jako byste se najednou stali součástí samotné řeky, všechno je blízko, doslova na dosah ruky. Když jste na správném místě, otevírají se Vám navíc neuvěřitelné výhledy do okolní krajiny.
Na místě proběhla rutinní práce, a tak jsme měli brzo nahozeno. Všechny pruty leží na hraně anebo přímo v plavební dráze. Neměli by teď jako v každém pořádném článku přijít hory záběrů? Byl bych pro, ale následující dny se nesly ve znamení jednoho záběru od kapra. Jeden a dost. Mohli jste se na hlavu stavět, místo okamžitě dokrmit, zkoušet přehazovat, všechno marné. Takto jsme zdolali dva sice pěkné, ale menší kapry. Mimo kapry se mi jednoho rána povedla hezká parma. Byla to moje první parma na Labi, takže mi udělala velkou radost. Ale po kaprech jako by se vždy na 23 hodin země slehla.

Bez šokového vlasce ani ránu

Bez šokového vlasce ani ránu

Kvůli takovým rybám rybařím
Bylo evidentní, že kapří hejna tudy jen proplouvají a bylo jen na nás, jestli nějakého trefíme nebo nikoliv. Po úmorných dnech záběry většinou chodily se setměním, a tak jsem byl při západu slunce jako na trní. Byl to poslední večer, protože jsme se rozhodli, že se následující ráno přestěhujeme. Říkal jsem si, že když tedy jeden záběr, dobrá, ale kdyby se tak chtělo nějakému většímu kousku. Pocukroval jsem naposledy hladinu boilies a usednul do bivaku. Monotónní zvuk blízké železnice mě brzy odeslal do říše snů a z té je nejlepší návrat za zvuku signalizátoru. Záběr ten večer nepřišel. Ráno jsem rychle poslal montáže na svá místa a čekal. Všude kolem se rozprostírala neproniknutelná mlha, alespoň nějaká změna. Záběr, který následoval, byl jako vysvobození. Rychle jsem nazul broďáky a hurá pro prut. Souboj se ničím nelišil od předešlých, až u břehu se začalo zdát, že kapr by mohl mít o něco více koní pod kapotou. Jistotu jsem dostal až ve chvíli, kdy se objevila jeho kulatá silueta. Tenhle byl opravdu pěkný, nádherně stavěný, a navíc hrál tmavými barvami. Šupináč měl nějakých 13,5kg, leckdo by po takovém ani neštěknul, ale já přesně kvůli takovým rybám vůbec rybařím!


Razantní změna se vším všudy
I přes lepšího kapra se ráno stěhujeme do klidnější části. Změna místa – ryba jistá, se ale nekonala. Dny byly snad ještě teplejší a aktivita kaprů mizerná. Ne že bychom nenachytali, naopak, ale jednalo spíše o dorostence, jeden šupináč možná mohl atakovat 10kg hranici. Týden utekl jako ta voda a já už v hlavě osnoval plán na návrat. Chtěl jsem se vrátit na původní místo a měl jsem na to 3 dny.
Tři dny a úplně jiné podmínky. Podstatně se ochladilo a prakticky nepřetržitě pršelo. Déšť měl na svědomí i jednu příhodu, která předcházela druhé výpravě. Jel jsem se podívat na několik nových míst a při odjezdu domů jsem zjistil, že kvůli havárii celá silnice na odjezdu stojí. Okamžitě jsem dostal nápad, že si pomůžu polní cestou, která vedla přes nedaleké pole. „Pašík“ sice bojoval několik stovek metrů v kluzkém terénu na výbornou, ale jakmile se terén malinko zvednul, byl konec. Nicotný vzorek letních gum nabral bahno a já se nemohl ani hnout, co víc, začal pomalu padat soumrak. Vzpomínal jsem na naše začátky s Rosťou Masopustem. Byli jsme ochotní vjet kamkoliv, zajímal nás jen cíl v podobě vody a kaprů, na důsledky jsme nemysleli. Podle toho to vždy také dopadlo a teď to tu po x letech bylo zase. Vyrazil jsem do přilehlé vesnice a naštěstí hned druhý dům znamenal moc milý manželský pár, vlastnící výkonný traktor, tímto jim děkuji. No dopadlo to dobře, ale občas bych měl asi trochu přemýšlet.

Bláto bylo středem všeho dění také na mém postu u řeky. Opravdu bylo na všem, kam se člověk podíval a vše bylo také durch promočeno. Atmosférická změna, s sebou přinesla naštěstí i větší aktivitu ryb a kapříci na mém kontě pomalu přibývali. Žádné těžké váhy, ale pěkné ryby okolo 7-8kg. Věřil jsem, že tentokrát mě již nějaké telátko nemine a pravidelně přisypával na lovné místo 24mm kuličky.


Večerní souboj s bójí
Telátko skutečně dorazilo, ovšem mělo červenou barvu a bylo celé z plechu. Již za tmy jsem po menším kaprovi přehazoval spodní prut, který mířil přímo k plavební bóji. Co čert nechtěl, bóji jsem přehodil a okamžitě v ní také zůstal viset. Chvilku jsem doufal, že by tomu tak nemuselo být, ale došponovaná šňůra byla nekompromisní. Pršelo, foukalo, ale nechtěl jsem montáž trhat na dálku, takže jsem skočil do člunu a vyrazil. Byl z toho zážitek, jaký již opakovat nemusím. Silný proud a vítr mě neustále strhávali po proudu, navíc tma a provazy deště. Montáž ne a ne povolit, v tu chvíli jsem si říkal, co tady vlastně dělám. V té tmě a slotě to vypadalo jako nějaká absurdní komedie, ale nakonec montáž povolila a já se v pořádku vrátil na břeh. Výprava to byla tedy zajímavá, jen žádné pořádné kapřisko nepřinesla. Dostalo se mi však opět jedné zajímavosti – jako již letos několikrát podařilo se mi ulovit dva kapry, téměř okamžitě po dopadu návazce na dno a stejná situace na mne čekala i následující výpravu.

 Nic víc netřeba!

Nic víc netřeba!

Záběry ihned po dopadu montáže na dno
Do stejných míst jsem zavítal i v pokročilém podzimu. Tradiční starosti vystřídala starost nová – všechno to krásně zbarvené listí, na okolních stromech se totiž rozhodlo, že je na čase spadnout, a to nejlépe přímo do řeky. Proud tak byl nasycen nezměrným množstvím spadaného listí, a to se samozřejmě zachytávalo na vlascích. V průběhu času se na nich tvořily velké chuchvalce, které montáže strhávali z patřičného místa.

Nepomáhali ani back-leady a tak bylo třeba pravidelně přehazovat. Ne jinak tomu bylo i jednoho slunného rána. Přehodil jsem jeden prut a přehodil jsem druhý prut. Ten druhý jsem jen usadil do vidliček a vyrazil najít do batohu nějaký těžší back-lead, který by mi v boji s listím pomohl. Během hledání mě zarazil jakýsi soustavný zvuk, bylo by hezké, kdyby to byla jízda, pomyslel jsem si s úsměvem. Na nic jsem nedbal a hledal vesele dál. Zpětné olovo jsem nenašel, a tak se pomalu šourám zpět k prutu, jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že onen prut skutečně jede nevídanou rychlostí. Opět – už po několikráte přišel po nahození okamžitě záběr a netýká se to jen řeky, ale i stojatých vod. Náhoda? Trefí člověk pouze přesně hejno? Vidí snad kapr dopadající nástrahu? Pokaždé se jednalo o panáčka nadlehčeného růžovou popkou. Někdy si říkám, že kdybych snad pravidelně na podobných místech po 10min přehazoval na různá místa v proudu, snad by se mi povedlo během hodiny podařilo ulovit i několik kaprů, které bych jinak neulovil. V tomto případě jsem si jistý, že by záběr jinak nepřišel a jednalo se o slušného, zlatavého šupináče na nějakých 11-12kg. Svou kůži nedal lacino a já si tak užil parádní souboj v paprscích podzimního slunce. Rád bych se této tématice věnoval v příštím roce, možná jen „objevuji kolo“, ale kdo ví, uvidíme.

Tohoto šupináče bych bez přehození neulovil

Tohoto šupináče bych bez přehození neulovil

Tak to vidíte, řeka nám neustále přináší nepřeberné množství rozličných zážitků, a i proto se sem budu stále vracet.
Radek Holub