Sedm dní u jezera Rainbow Lake

Se dvěma britskými cílovými rybami v podběráku za rok 2013 to bylo krásné zahájení mé zámořské lovecké sezóny. I když jsem se nikdy nedal ovlivnit tlakem, abych chytil kapra, je to vždy fajn, že míříte do zámoří s čistou hlavou. V polovině září přišel přesně ten správný čas. Potřeboval jsem trochu volna, abych mohl dobít baterie.

Měl jsem dobré dva týdny odpočinku až do svého dalšího rybářského výletu, který byl směřován na legendární Rainbow Lake (Duhové jezero) ve Francii. Vždycky se snažím si najít čas k rybolovu v zahraničí alespoň párkrát za rok a opravdu se na to těším. Na této cesty jsem byl doprovázen několika opravdu dobrými kamarády. Byl jsem domluven jet k jezeru s mým starým přítelem Steve Briggsem, a měli jsme se tam setkat s Robem Halesem, Davem Treasurem, Neilem Snowym a jeho kamarádem Adrianem Reevesem. Jako vždycky dělat jsme se rozhodli sejít se večer před chytáním v malém penzionu asi půlhodiny chůze od jezera. Je vždy skvělé najít si čas si sednout a dohnat zameškané kontakty.

Když přišla bouře, atmosféra na stanovišti 21 byla skutečně nabitá elektřinou

Když přišla bouře, atmosféra na stanovišti 21 byla skutečně nabitá elektřinou

Po studené noci jsme byli brzy ráno u jezera.

Tim Paisley mi doporučil místo na pravém břehu poblíž malého ostrůvku. On sám tam před několika lety chytil víc jak šedesátilibrového kapra. I Dave Treasure odtamtud vytáhl před časem slušnou rybu. Druhý prut jsem si umístil napravo kousek od mola, kde voda dosahovala k proslulému stanovišti 19, známému tím, že se tam na ryby čeká sice dlouho, ale zato se tam chytají ty opravdu velké. Dva pruty po levici jsem spustil do osmi stop na velkou vzdálenost nedaleko zátoky u protějšího břehu a ten napravo jsem nahodil do blízkosti padlého stromu. Dalším jsem se zaměřil na ústí série dlouhých tenkých ostrůvků, za nimiž se nacházelo stanoviště 5. Tam na dva pruty chytal i Steve.

Steveova strana byla posetá malými ostrůvky

Steveova strana byla posetá malými ostrůvky

Když jsem byl spokojený s nahozením všech čtyř prutů, důkladně jsem provnadil směsí Red Band, tygřích ořechů a 18mm Scopex Squid. Na háček jsem dal jasně žlutého sněhuláka Pineapple na montáži z 12palcového návazce bez návleku a háčku Fang X velikosti 2. Celé jsem to zakončil 12uncovým olůvkem Kling On, které jsem usadil na sponě s pevně přitlačeným návlekem. Slyšel jsem už historky o místních kaprech, kteří jsou na triky s montážemi zvyklí, vycítí napětí vlasce a odhalí i olůvko. Doufal jsem, že své vykoná poměrně dlouhá montáž, jakož i fakt, že jsem důkladně přitlačil gumový návlek. Rob Hales mi vyprávěl o několika ztracených záběrech z minulého výletu, kdy mu ryby tahaly za montáž, a když neměl důkladně upevněné olůvko, stáhly je z vlasce, nechaly je spadnout na dno a vlasec se jen naprázdno prověsil.

Všechny chycené ryby šly po spolehlivé návnadě Scopex Squid

Všechny chycené ryby šly po spolehlivé návnadě Scopex Squid

Z dálky to vypadalo poněkud ošidně, ale vydrželo to

Z dálky to vypadalo poněkud ošidně, ale vydrželo to

Do akce!

Překvapilo mě, jak velká část prvního dne utekla, než bylo všechno připraveno. Ve čtyři odpoledne jsem byl utahaný jako štěně a zralý jít si lehnout, ale nevypadalo to, že na to budu mít čas, protože asi po hodince sezení se můj prostřední pravý prut probral k životu. To byl začátek několika dní na mém stanovišti nabitých akcí. Za tři dny jsem vytáhl patnáct ryb do 39lb, což byl můj vůbec nejlepší začátek na tomto revíru. Jsem přesvědčen, že by toho bylo ještě o něco víc, kdybych hned na začátku nahodil všechny pruty víc dozadu, kde se pohybovalo větší množství menších ryb. Samozřejmě, že mi takovýto začátek udělal radost, ale aniž bych chtěl působit negativisticky, k tomuto jezeru jsem přijel tahat kapry jako slony a ne kvůli nějakým dvacítkám nebo třicítkám. Ty jsem mohl chytat v Anglii. Briggsy by nejspíš řekl, že jsem rozmazlený a nevím, co chci, ale tak to není. Užíval jsem si to, protože pokaždé, když vám na tomhle revíru pípne ukazatel záběru, nikdy nevíte, co je na druhém konci. Bylo mi jasné, že dříve nebo později se pořádné ryby dočkám. Jen mě nebavilo tahat ty malé, protože si podle všeho vybraly k braní právě tu dobu, kdy se mi nejlépe spalo.

Má první pěkná ryba byla tato šupinatá jikrnačka o váze 51 lb

Má první pěkná ryba byla tato šupinatá jikrnačka o váze 51 lb

Další věc, kterou jsem nebyl zrovna nadšený, bylo, že zatímco já jsem se dostal k akci, Steve jen seděl a pozoroval. Vždycky se cítím provinile, když chytám, a můj kamarád ne, a já budu vždy ochoten nabídnout mu šanci dát si prut ke mně. Mám daleko k sobeckému rybáři, ale Steve je ze staré školy a nenávidí sdílení míst nebo odchytávání jiným rybářům z jejich míst. Alespoň úžasné elektrické bouře jsme byli svědky, aby se podařilo udržet zábavu. Jednou v noci jsme byli zasaženi opravdu divokou přeháňkou, která připomínala spíš bouři v Severním moři. Byly tam kroupy velké jako holubí vejce! Uznávám, že muselo být k popukání sledovat mě, jak jsem za neustálého klení napůl oslepený sbíral pruty!

Konečně ryba, za jakou jsme sem přijel - 63 lb

Konečně ryba, za jakou jsme sem přijel – 63 lb

 

Do úterý se pořád nic moc nedělo, pokud šlo o větší ryby, ale pak se karta začala obracet. Nejlepší, co jsem měl, byla 51lb šupinatá jikrnačka; otlučená stará bojovnice, která se ukázala být mou největší rybou z tohoto jezera, když jsem tam lovil v roce 2005, kdy vážila pětatřicet.

Bylo úžasné zdolávat některé ryby ze břehu (loď je vyvázaná k molu, proto na sobě nemám plovací vestu)

Bylo úžasné zdolávat některé ryby ze břehu (loď je vyvázaná k molu, proto na sobě nemám plovací vestu)

To pravé místo, to je oč tu běží…

Má strana revíru byla stále aktivní, ale ryby jako by začaly být vybíravé. Jakmile jsem z jednoho místa vytáhl dvě ryby, musel jsem si najít jiné, abych udržel aktivitu. Viděl jsem, že Alijn Danau na nedalekém ostrůvku chytá tak, že provnadí několik míst a mezi nimi pak střídá pruty s cílem vyzkoušet a pozvednout rybám sebejistotu. Tak postupoval několik dní a vždy se dočkal výsledku, než se přesunul k dalšímu místu. Nedokázal jsem jeho úspěch ignorovat, a proto jsem ho následoval. Provnadil jsem dvě místa, aniž bych na nich chytal. Jednou z oblastí, která se mi líbila, bylo místo opravdu blízko ke břehu zadní zátoky, kde se přehnala voda za několika ostrovy. Obě mé největší ryby z tohoto výletu byly vyloveny nedaleko odtamtud. Myslím, že to bylo proto víc než náhoda, že hned druhý den v 11 hodin jsem v lodi přestavoval prut, když jsem slyšel Steve křičet říci, že mi bere. Když jsem se dostal ven a začal navíjet, zahlédl jsem šupinatou bestii, která byla mnohem větší, než kterákoli z ostatních ryb, co jsem chytil! Naštěstí se mi ji podařilo dostat do podběráku poměrně snadno. Když byla bezpečně uvnitř, viděl jsem, že je to dobrá víc jak šedesátka. Říct, že jsem se tvářil spokojeně, by bylo slabé slovo!

Macatý lysec o váze 55 lb, který na rohoži vypadal mnohem větší

Macatý lysec o váze 55 lb, který na rohoži vypadal mnohem větší

Zpět na břehu Steve rybu ihned poznal a říkal, že tu bylo něco takového o váze 68 liber jen docela nedávno. Dnes to bylo 63 liber, ale to mi náladu nezkazilo. Byl jsem šťastný, že jsem ji chytil, a nezáleželo na tom, co jiného jsem měl z cesty, byl jsem naprosto nadšený. Ten den byl ke mně prostě laskavý. Steve byl v jednom ohni, a aby se zahojil za prázdný začátek, dařilo se mu chytit skoro každou hodinu v průběhu dne jednu rybu. Společně jsme skončili s opravdu dobrými posledními několika dny, měli jsme řadu dobrých ryb o váze třicet, čtyřicet, padesát i šedesát liber – tentokrát to byl Steve – a najednou tu byl pátek ráno.

Na konci výletu v sobotu už ani jeden z nás nebyl schopen sledovat přesným počet ryb, které chytili ostatní, jen jsme věděli, že jsme měli těch šedesátek mezi námi víc. I když jsem byl zpočátku nejlepší, na konci to bylo opravdu ve Stevově režii a jen za samotné finální ráno měl čtyři čtyřicítky. Konečný počet slušných ryby mezi námi skončil se skóre 12x40s, 4x50s a 2x60s a oba jsme byli velmi unavení, i když velmi spokojení s tím, jak to skončilo. Když jsme se sešli s ostatními kluky z naší party v Pascalově klubovně, zjistili jsme, že i jim se tu dařilo. Každý měl rybu přes 50 liber a Rob dokonce vytáhl šedesátku to poslední ráno, takže to byl fantastický výlet pro všechny.

 

Mé díky Pascalovi a jeho rodině za fantastický týden rybolovu a za největšího kapra jezera.

Simon Crow