…pokračování článku Nechranice – hlavní výprava 1/2…

Naštěstí ta třetí možnost byla tou správnou a já jsem po pár minutách jízdy začal cítit pohyb protivníka. Když jsem byl už relativní blízko mému protivníkovi, chvíli jsem váhal, zda nechat motor běžet na nejnižší stupeň, abych se díky němu co nejvíce přibližoval nad rybu, abych ji nemusel zbytečně přitahovat k sobě a tak riskovat, že se vyřízne, netušil jsem, jak dlouho již mohla být na háčku vzhledem k té vzdálenosti a opatrnému záběru. Celou situaci značně komplikovaly vlny, které mě pořád unášely pryč od ryby, takže jsem tam s tím chvíli zápasil. Vždy jsem rychle navinul a poté si srovnal směr jízdy, až jsem se dostal nad rybu a tu jsem po chvíli odlepil ode dna, takže jsem konečně zjistil, s kým to vlastně svádím souboj. V tu chvíli mi adrenalin vystřelil prudce nahoru, jelikož to byl kapr, šupináč a nebyl vůbec malý! Okamžitě jsem si připravil podběrák, který jsem si dal již částečně do vody a rukojeť jsem měl opřenou o sebe a o člun. Jak jsem již zmiňoval, vše komplikoval vítr a vlny, takže po chvíli mi podběrák sklouzává do vody… Naštěstí na něm mám přidělaný plovák, který mi v tu chvíli zachránil jak celý podběrák, tak i možnost úspěšně zdolat můj zatím nejlepší úlovek z Nechranic! Rychle jsem si nadjel, podběrák vytáhl z vody a po chvíli už jsem si prohlížel svého prvního kapra 10+ z tohoto krásného revíru.

Takže rada zní, při lovu ze člunu či lodi, vždy mít na podběráku plovák! Když jsem se vracel s rybou na břeh, tak akorát dorazili Péťa s Davidem, ideální načasování, takže jsme mohli dát první společnou fotku s rybou z této akce. Rychle jsme vše řádně zdokumentovali, kaprovi ošetřili tlamu i jiné šrámy a plaval zpět tam, kam patří.

Po příjezdu dalších bojovníků se Kuba přesunul za mnou na levou stranu a tu pravou si jeli projet Péťa s Davidem. Po návratu nebyli příliš nadšení, hloubka v průměru okolo 15 metrů, místy až 20 metrů a více, nikde žádná zajímavá hrana, díra či něco podobného. Večer byl klid a tak jsme si šli okolo půlnoci lehnout. Před ulehnutím jsem si byl ještě zkontrolovat člun, zda je správně a pevně ukotvený, zda v něm mám vše, co bych mohl v noci potřebovat. Zmiňované ukotvení člunu je velmi důležité, já to vždy dělám tak, abych měl člun v takové „hloubce“, abych nemusel sklápět motor, ale abych do něj mohl v pohodě nalézt. Podběrák si vždy dávám na vzdálenější stranu, abych si ho při nalézání do člunu neshodil nebo nějak nepoškodil. Vše bylo nachystané a tak jsem spokojeně usnul.

V jednu ráno mě budí pořádný hrčák, i na takovou dálku to byla parádní jízda! Vyskakuji ze spacáku a ihned na sebe soukám prsačky, vybíhám z brolíčka a mířím k prutům. Řekl bych, že kdyby se soutěžilo v rychlosti, měl bych opravdu dobrý čas, nicméně ve chvíli, kdy přibíhám k prutům, mám téměř vždy trochu jiný problém, nevidím! Vždy mám ještě tak zalepené oči, že se sice během pár vteřin dostanu k prutům, ale poté nad nimi stojím, zírám na ně a nejsem schopen určit, zda to je levý či pravý prut. Po pár vteřinách a promnutí očí vidím světlo na konci tunelu, tedy vidím, že je to opět levý prut, který zvedám a brodím se vodou ke člunu. V tuto chvíli oceňuji tu pečlivou přípravu, pouze odvážu člun a vyrážím do tmy vstříc dalšímu úlovku. Orientace v noci na tak velkém jezeře není úplně snadná, první noc jsem toto sám podcenil, nezapnul jsem si světlo na břehu, abych věděl, kam se mám vracet. Nicméně to trochu předbíhám, v tuto chvíli se prodírám tmou směrem ke středu jezera, orientuji se pouze tak, že posvítím na silon, což mi udává směr. Opět se snažím dostat se rychle nad rybu, takže navíjení navijáku střídá udržování směru motorem. Po chvíli opět začínám cítit odpor na mém prutu, takže na motoru řadím nejnižší stupeň vpřed a již klasicky zdolávám rybu, ke konci si již motor úplně vypínám. Po krátkém souboji vítězím a v podběráku končí další šupík. Noční dokumentace je o něco komplikovanější, ale zbytek týmu jsem nechal v klidu spát, poradím si sám. Mám rád fotky s rybou ve vodě, takže využívám další úžasnou pomůcku, plovoucí vážící sak, ten i s rybou dávám do vody, provázkem ho raději zajištuji. Do vody vedle saku s rybou jsem postavil na stavivu světlo, na které si posvítím čelovkou, abych si na něj mohl zaostřit svůj fotoaparát (místo světla se poté postavím), který mám nastavený na samospoušť za 10 vteřin a 10 snímků, ovšem se zapnutým bleskem, což prodlevu mezi jednotlivými fotkami prodlouží a já mám tedy dost času si rybu ze saku vytáhnout a zaujmout vhodnou pozici.

Vše by bylo naprosto dokonalé, až na to, že jsem zapomněl na malou díru v prsačkách, takže jsem si lehce nabral, ale vše špatné je pro něco dobré, tento okamžik se podařilo parádně vyfotit, takže vznikla zajímavá momentka.

Rybu pouštím a jdu si vše připravit, abych prut vyvezl, jelikož ryba přišla opět ze vzdálenějšího místa. Taktiku neměním, pod háček opět zmiňovaný „panáček“ a k montáži pár hrstí koulí většího průměru. Po zhruba dvou hodinách, co jsem ulehl, se scénář opakuje, lehký záběr, zdolávačka ze člunu, ale tentokrát to byl malý lyseček, kterého dokumentuji pouze v podložce za svitu vycházejícího sluníčka.

Poté chvíli stojím na břehu tohoto krásného jezera, sleduji slunce deroucí se z poza horizontu a celou noc si znovu přemítám v hlavě, užívám si to.

Druhý den ráno si říkám, že jsme přišli na tu správnou taktiku, očekávání na zbylý průběh výpravy jsou dost vysoké. Po týmové rozmluvě si Péťa i David přesouvají své pruty ke mně na mělčinu, na hloubce byli absolutně bez kontaktu s rybou. V tu chvíli věřím, že by snad každý z týmu mohl na této akci potěžkat před objektivem nějakého slušnějšího kapra. Následuje klasická rutina, položení tyčovky, krmení, položení montáží.

Jenže očekávání se častokrát s realitou příliš neshodují, což platilo i v tomto případě. Postupně všichni dostáváme pár záběrů, ale již se jedná pouze o ryby velikosti loňské násady. Do poslední chvíle jsme se snažili nic neodfláknout, takže nové návazce, zavážení i v noci, všichni makali, co to jen šlo, ale bohužel větší ryba už se na nás nepřijela podívat. S odstupem času si myslím, že to bylo pravděpodobně tím, že v dané lokalitě bylo až příliš vlasců, tedy vetší a opatrnější ryby se zde nekrmili.

Tuto výpravu bych i tak hodnotil velmi kladně, ale to co se stalo poslední noc mi závěrečné hodnocení totálně otočilo. Já jsem měl od pátku na výpravě svého syna Dominika, který nám to všem parádně zpestřoval a celkově celou akci oživil, naštěstí všichni účastníci, tedy Kuba, Péťa i David mi s Dominikem ohromně pomáhali, hráli si s ním, když jsem večer vyvážel prut bez něj a vrátil jsem se, byl už po večeři a podobně, za to jim patří velký dík!

Ovšem, abych se vrátil k tomu hořkému konci, poslední ráno mě budí právě můj prďola a hned mi hlásí, že jde za tetou. Informaci přijímám a ještě se v klidu probírám do nového dne ve spacáku. Po chvíli Dom přibíhá a doslova křičí, že nějaký dědek vzal Davidovi pruty! Já mu zprvu samozřejmě ani trochu nevěřím, pořád si vymýšlí různé blbosti, tak jako jsme to dělali asi všichni v jeho věku, takže se zasměju a neřeším to. Šok nastává ve chvíli, když vylezu z brolíčka, vidím Davidovi vidličky prázdné a on mi po chvíli potvrzuje, že mu opravdu v noci někdo ukradl pruty! Hnus! Nechce se mi tomu ani trochu věřit! Nicméně o vtip se nejedná a pruty jsou jednoduše pryč… David je měl cca 30 metrů od mého brolíčka a takových 50 od jejich bivaku, jelikož blíž to postavit prostě nešlo kvůli vodě. Velmi smutné zakončení této výpravy.

Když se v závěru odprosím o té negativní události, za kterou bych nejradši lámal ruce a nohy, tak výprava to byla opět velmi pohodová a řekl bych i vydařená, podařilo se splnit cíl, který jsme si stanovili, dodrželi jsme naší tradici a především jsme získali mnoho cenných rybářských zkušeností z této nelehké vody, kam se opět rád někdy vrátím.

Za tým CarpDreamAssociation

Martin Kašík