Začínající podzim je vždycky impuls ke kapřímu krmení, které pozvolna začíná s padající teplotou vody.
Pro mě sezona sice nekončí nikdy, ale chladná rána a mlžný opar nad řekou, po letních vedrech, mě vždycky trochu kopne se do toho vrhnout po hlavě.
No nic, rozhodl sem se, že na řece strávim týden, a podám to tak jak to mám nejradši – z lodi.
Loď mi poskytuje mobilitu, a zamiloval sem si tento způsob lovu kdy můžu efektivně a často měnit místa – z pravidla zůstávám na jednom místě 24 hodin, po kterých, když nepříjde záběr tak se stěhuju. Tímto způsobem chci pojmout i tenhle trip – to znamenená sjet na nejnižší možnou část úseku, a postupně se posouvat nahoru proti proudu směrem ke sjížďáku. To sem ale nevěděl, že plány se trochu změní – i proto ten nadpis.
Byla krásná sobota, typicky babí léto, modrá obloha a zubatý sluníčko, který mi občas dovolilo sundat si mikinu a nasávat paprsky hezkýho dne.
Rychle shodit loď na vodu, připravit malej člun, echolot, motor, kýble s krmením, hlavně ať už sem za kormidlem:)
Zaparkováno, skáču do broďáku, že už jdu odrazit loď když tu mi někdo ťuká na rameno – dvě holky, že prej si blbě vyzjistily přívoz (kterej už pár dní nejezdí)
a jestli je nemůžu převízt na druhou stranu – co bych to byl za námořníka kdybych odmít, haha.
Holky sem naskládal do malýho gumáku, byla to nejrychlejší možnost, s kajutou by to bylo zbytečně složitý. Holky sem převez, zasmáli jsme se, a měly hezkej zážitek. Je čeká pár dní na tůře, a mě zase na vlnách. Připínám malej člun za karabinu k lodi, klíčky do zapalování, zapnout echolot, připravit dalekohled, a vyrážíme.
Cestou potkávám několik bivaků – horní část úseku je okupovaná stabilně – ale i tak jich není tolik kolik sem čekal. Míjim pár daňků krmících se na skalních převisech, a pokračuju dál po proudu. Střední část úseku je víceméně prázdná, tady se určitě zastavím – i kvůli tomu, že kousek od řeky je benzinka – jednak kvůli benzinu do lodi, doplnit vodu a třeba nějakou proteinovou tyčku a plechovku pepsiny:) Vím, že úplně u zdymadel se kotvit nedá, ale zajedu se tam podívat, jen abych měl přehled o rybářích. Bylo jasný, že nadjezí bude v tuto dobu vytížený, a taky se to potvrdilo. Rychlá otočka, a jedu o trochu vejš – cestou mi dorazila hlasovka od kámoše, kterej chytá ze břehu a viděl mě projet kolem něj – popřejem si hodně štěstí a svištim dál.
Něco mi říkalo abych se vrátil zhruba na střed úseku, kde byl teď celkem klid – kotvim na jednom ze svých oblíbených míst – dál od plavební dráhy.
Vyhodit přední kotvu – couvnout, a dopnout lano na plnou délku – přední kotvu dávám na co nejdelší lano, aby měla kotva co nejlepší sklon – je to hlavní kotva která nás drží tam kde má.
Teď postupně vytahat boční stabilizační kotvy – jednu do břehu, a jednu do proudu. Obě pak průběžně dotahuju z velký lodi, než je všechno ideál – většinou to klapne na první dobrou, ale teďko se nedaří a musím převážet obě kotvy znova – na druhej pokus už se kously, super.
Zacvaknout stojany, na navijácích přehodit cívky ze šňůr na říční vlasce o průměru 0,43mm – pár novejch návazce mám vždycky ready – takže je to rychlovka.
Jeden prut vezu do břehu do kamenů na hloubku kolem 2 metrů, a druhej do prudu na vyvýšené plato, které následně padá do koryta – z obou těhle fleků mam nachytáno, takže není o čem.
Backleady na oba pruty jsou samozřejmost, v tomhle normálním průtoku používám 113g provázcích. Všechno na pozici.
Čas na úklid – nedílná součást začátku každý akce – ale už to mám celkem v malíku, takže to netrvá dýl než půlhoďky. Krabičky s novejma popkama, těsta a waftersky na pozici, jídlo, baterky..
Alkohol na lodi absolutně necenim, je třeba bejt při smyslech, přece jenom je člověk na vodě, a musí bejt bejt neustále v pozoru, přece jenom nikdy nevíš. Ale jednu plzeň si neodepřu:)
První věčer tak je třeba si to udělat hezký. Do konce doby lovu zbejvaj cca 3 hoďky. Dnes se nic neudálo.
Vždycky když stáhnu pruty, tak si připravuju návazce na ráno, ať je vše co nejrychlejší – na jeden popka v esenci, na druhej panáčka.
Usínám ani nevim jak a zvonek budíku lehce před 5 ráno, je jak kladivo do hlavy. No nic, oblíkat a letim to odvízt, sem tady přece kvůli rybám. do půl hoďky je vše na místech, a lezu ještě do spacáku, venku je pořád tma,a i celkem chladno, tak co budu strašit jak sova, že…
Dávám si ultimátum do oběda, pokud se nic nestane – zvedám kotvy.
To se taky potvrzuje, ale nevadí, aspoň sem si odpočinul po cestě, ale teď je čas na práci – takže pruty ven, prvně kotva od břehu – nechávám ji v malym člunu, loď se tak posune dál od břehu, a tím i od kamenů. Druhá kotva, házim si ji pod nohy vedle té první – loď visí na hlavní přední kotvě. Vracím se k lodi, člun připínám na karabinu a přeskakuju na příď, odkud se přitahuju na kotvu proti proudu – mívám tady velkou bazénovou podložku, kterou používám na přední kotvu aby mi nepoškodila loď při převozu – kotva je venku, a vytahuju ji i s pěknym balvanem – za něco držet musí:)
Směřuju o pár kilometrů níž, chci se vykotvit na místě, kde sem ještě nechytal, je fajn mít místa která fungujou, ale to objevování novýho je pro mě v rybařině asi nejdůležitější – posouvat se, nejet jen v zajetých kolejích. Volba padla kousek od benziny, kterou teď úplně nepotřebuju, ale nevadí – doplním aspoň benzín do kanystru, a vemu si studenou pepsinu.
Kotvy. Pruty. Pozdní oběd, a už se začíná pomalu stmívat – den utíká rychle při tomhle způsobu rybaření, ale to nevadí.
Půlhoďky před koncem doby lovu mi párkrát přecvakne cívka u prutu položeného v kamenném náspu na 4 metrech, do člunu a letim tam – konečně akce. Souboj to nebyl dlouhej, ryba kolem 10kg nevyrazila 300g beton, se ale zdála těžší. Kapr odplouvá a prut už zpátky nepokládám. Vracím se na loď a rovnou smotávám druhý. Druhá noc.
Klasický ranní scénář, budík, vzhůru do tmy vše naladit a zpátky do tepla spacáku.
Budím se kolem 9, příposlech mě opět nevzbudil, no ale nic. Snídaně, dělám si tady u vody vždycky proteinovou kaši s nějakým rostlinným mlékem, teď mám sebou kokos – k tomu nějakou borůvku a malinu a ideální jídlo na start dne, je ready.
Tenhle den je celkem hezky, na triko, toho využívám a roztahuju si křesílko na palubě a vytahuju knížku – je třeba nasát sluníčka dokud to jde.
Periferním pohledem zahlídnu, jak se špička prutu položenýho do břehu jemně chvěje, chvilku pozoruju, pulzuje tak nějak prapodivně, jako by se do backledu zasek nějak bordel. Po chvilce to přestane.
Pokračuju v čtení a po chvilce zase jemný škubání ve špičce, no nic, připravím si novej návazec, no co kdyby, a vyrazim s prutem zjistit co se děje. Beton je zaseklej mezi šutrama, trošku zaberu, beton odpadne, dovinu a ejhle, z hloubky na mě vyjede kapřík kolem 5ti kilo, tak to nakonec tam něco bylo – problémák jeden nenápadnej.
To bylo pro mě znamení k útěku. Dvě malý ryby – sice během pár hodin, ale úplně to necítím.
Rychlá akce, motor vrčí a já pomalu zase sjíždím dále po proudu. Podvědomě mířím k jednomu z mých nejoblíbenějších míst na úseku.
Po paměti rozhazuju kotvy, ale opět se to nedaří, ale na druhej pokus všechno sedí a zaujímám ideální pozici.
Dno je tady vyjímečně členitý, takže možností je dost – přesto jeden prut pokládam pod převislou vrbu do břehu do hloubky kolem 2 metrů – tenhle flek už mi dal pár pěkných ryb.
Druhej klacek jde na kamenité plato, těsně před tim než padá na koryto – téže úspěšné místo.
Už při kotvení sem se cejtil nějak slabě, vytahování kotev mi připadalo nějaký těžší než obvykle.
Odůvodňoval sem si to všelijak, ale tím jak se blížil večer sem zjišťoval čím dál víc, že něco není v pořádku.
Ta celková slabost mě přikovala i s knížkou do spacáku, a byť sebemenší pohyb mi dělal problémy. Břicho. Moje achillovka – problémy už řešim nějakou dobu, občas je to lepší, a občas – jako teď, horší.
U vody mě tenhle záchvat ale chytil prvně. ¨
Křeče. Jakejkoliv pohyb byl peklo, natož do sebe dostat nějaký jídlo. Na 10 z posledních sil stahuju pruty z lodi, naštěstí nikde neváznu, uff. Tahle noc byla jedna z nejhorších co sem zažil a v hlavě se mi honili scénáře jak z hororu. Co bude z lodí až si budu muset zavolat sanitku, jak se dostanu ke břehu, nemůžu tady přece všechno nechat jen tak. UFF.
Bezesná noc. Kolem 3 ráno si vařim aspoň čaj s medem, klepu se jak ratlík, ke všemu se přidala zimnice – výborně.
Do budíku na 5 sem počkal v sedě, a čuměním do mobilu si ukrátil čas. Pruty letěj do vody z odhozu jen tak ledabyle, se stejnýma nástrahama jako včera, síla na to něco dělat nebyla – ale pruty musej bejt aspon ve hře, abych tu nebyl úplně zbytečně, i když skoro nepoužitelnej.
Den utíkal pomalu. Knížka mi krátila čas, v hlavě stále černý myšlenky. Na ryby nebylo vůbec pomyšlení.
Blik, desátá hodina – stahuju. Celý den ani náznak po rybách, žádné šplouchnutí.Nic.
Za celej den sem do sebe nedostal ani kousek jídla, tak se přemáhám a nacpu do sebe suchou housku s čajem, a nečekaně rychle usínám, super.
Budík. 5 ráno. Spánek mi dodal trochu sil, takže montáž s wafterskou BiGBosse a tygřákem, která vypadá stále hratelně i po dvou dnech ve vodě, odvážím na kamenné plato v 5ti metrech.
Na druhej prut zkouším banánovou plovku zalitou v esenci – zkusit trefit aspoň něco. I když samotný popky uměj kolikrát větší ryby, ale tentokrát sem to necejtil.
Rychle zpátky do spacáku. 3 den na fleku.
HRČÁK!
Asi hoďku potom co sem zaleh, nespal sem, ale ani sem nebyl vzhůru, takže zvuk příposlechu měl efekt asi jako když ti dá někdo hrnec na hlavu, a trefí tě do něj baseballkou, haha!
Rychle do člunu – o toho nesmím přijít, za to utrpení.
Dojíždim nad rybu, není daleko od místa položení, vytahuju ji jak pytel brambor, nevyrazila ani 300g betonovou grippu. Bez kopání , bez souboje.
Lysec. Navádim ho do podběráku jakoby nic.
Jakmile se ocitl v síti – tak jakoby si uvědomil, že je něco špatně a začalo to. Dobrejch deset minut války na kraji člunu, celej mokrej, vzteklej – než sem mu vůbec vytáhl montáž tlamy, ha.
Začíná svítat, akorát.
S kaprem přijíždím k lodi, a ve smotaném podběráku zajišťuju u stojanu – tenhle je fotkovej!
Stativ.Foťák.Podložka.Kýbl s vodou.
Vše je ready, a kapra zvedám a pokládám na podložku, teď už v denním světle se mi ukazuje v celý kráse.
Stará ryba. Tmavý hřbet přecházející do černého ocasu, a zbytek těla krásně zlatý s pár nepravidelnými šupinami – nejkrásnější podzimní barvy.Dominuje velká a masitá tlama, bez známek jakéhokoliv vpichu od háčku. Magie.
Váha ukazuje lehce přes 16 kilogramů – není z těch místních obrů, ale krásou a věkem by hodně z nich strčil do kapsy. A pro mě velká odměna po 3 dnech v bolestech, kdy sem se snažil víceméně jen doklepat každej jeden den.
Pár fotek, a kapr odplouvá do hloubek.Nádhera.
Do večera se už vůbec nic neděje. Ale cítím, že už mi je o poznání lépe. Na ráno plánuju odjezd, poslední dva dny výpravy odchytat někde blíž autu. Přece jen pomalá plavba s malým člunem za sebou, nějakej čas zabere. I když normálně, plnej síly sem schopnej malej člun odstrojit, nainstalovat na příď kajuty, a díky 60ce Mercury motoru, loď nakopnout do skluzu, a cestu zmáknout v řádu několika minut, a ne hodin, ale tentokrát pomalu, ale jistě.
Po cestě si volám s Tomášem Blažkem, chytá s parťákem na lodi nedaleko. Ryby moc nejdou skoro nikde – nevadí. Krásný modrý nebe a sluníčko vynahrazujou tuhle neaktivitu ryb.
Kotvy vyhazuju na místě kde trávim dost času v zimě, zkusim jestli tady už nějaká ryba nebude.
Jeden prut do hloubky na bahno, druhej na tvrdo do hrany koryta.
Je mi o dost líp, takže den trávím na palubě, v křesle s knížkou a nahřívám se jak užovka.
Cca po 5ti hodinách párkrát procvakla cívka z hrany. Do člunu, rychlá zdolávačka a první ryba kolem osmi kilo v podběráku, super, nějaká aktivita tady bude.
Do večera zdolávám ještě jednu rybu na stejný prut podobné velikosti. A spokojeně jdu spát.
Druhý den dostávám záběr až kolem poledne, na druhý prut z hloubky, ryba kolem 12 kilo dává tušit, že tady by se mohla zdržovat větší ryba. Kapra pouštím z podběráku, pokládám zpět a zpátky na loď.
S blížícím se víkendem se zvyšoval i ruch na vodě, a začínalo přibývat rybářů. Jsem tip rybáře, že nejezdím na „zaručený“ místa kde berou, ale naopak, snažím se držet od ostatních rybářl co nejdál – a to logicky dává šanci na úlovek.
Ale bohužel doba je taková, že i když je v okolí dost místa, ostatní rybáři se snaží napakovovat co nejblíže k vám – asi proto, že když tam stojíte, tak tam zaručeně berou.Achjo.
Už sem oblíčen z obou stran, to je cena lovu o víkendech. Koušu to, a řikám si, že do zítřka už to doklepu, a pak ať si to klidně ty pruty zašněrujou do sebe. Rybám už moc nevěřím, ale i přes to chytám ještě dvě menší ryby z tvrdý hrany.
V podvečer mi volá Rosťa, náš Foxáckej media manažer, že se zastaví a uděláme pár fotek. Říkám, že ryby moc nejdou, ale ať klidně dorazí aspoň na čaj.
10 večer, stahuju. Ale ještě sedím v kajutě, lehká večeře a koukám na vodu.
Mohlo bejt kolem 11 hodiny, a slyším, že se ke mně blíží nějaká loď, tak čekám co se bude dít.
Na lodi ma člověk celkem klid, takže tohle je známka nevítanýho návštěvníka – a ono fakt. Zapínám čelovku, a pár metrů od lodi se objevuje plechovaá pramice a dva členové Rybářské stráže v uniformách. Zhásínám, mávnem na sebe, a jelikož tady není co řešit, tak pokračujou v obhlídce.
Je dobře, že se o vody staraj, a není to jen bezcílná buzerace.
Připravuju ještě nové montáže na ráno, a hážu je do kyblíku s vodou, abych je aktivoval na ráno – plus to, že chci chytat oběma klackama na bahně, takže už se do nich nedostane žádnej smrad, a budou ready na okamžitou akci.
Usínám. Poslední noc.Celkem už se těším domů, sem vyždímanej, břicho stále není úplně ok.
Vstávačky, pruty letěj na místa, dávám si s položením záležet, je to mejch posledních pár hodin lovu, tak ať je všechno tiptop.
Jízdáááááá.
Už je světlo, počítám, že bude kolem 8 hodiny, ryba pouští bubliny a drží se u dna, tohle dává znát většinou lepšího soupeře. Obří vír, šplouchanec a mizí zpátky v hlubině, ani sem ho nezahlíd.
Najednou slyším nad hlavou nějaký podivný bzučení, zvednu hlavu, a vidím dron, haha, to znamená jediný, Rosťa dorazil akorát, což se moc často nestává, ale tentokrát to byla šťastná náhoda.Paráda.
Trochu přitlačim, a kapra navádím do podběráku. Wafterska BigBosse to zmákla na jedničku.
Při vytahování háčku kapra pokládám na bok, a vidím, že má parádní pupík. Není sice nějak extra dlouhá, ale fotogenická je určitě! Rybu balím do podběráku, schovávám do podložky a rychle jedu ke břehu. Prut už ani nepokládám.
Jedu rovnou ke břehu, ať můžem kapra co nejrychleji nafotit a může zas plavat. Rychlej placák s Rosťou, a jdem na to. Kapra rozbaluju na podložce, a ejhle, není úplně malej. Naopak, je to celkem slušná ryba v super kondici a tmavých podzimních barvách – parádně nacpanej šupináč odhadem přes 18kilo , s trochu krpatym ocasem – originál, to mám nejradši.Top.
Pár rychlejch fotek. Rychlej carptalk, a s Rosťou se loučíme. Klaplo to jak nejlíp mohlo, a mám radost, že vznikl i nějakej materiál. Do toho krásnej den bez mráčku, ideální stav na balení.
Po týhle rychloakci s kaprem na břehu jedu i pro druhej prut, rychle to pofackovat v kajutě aby to přežilo aspoň cestu domů, a rychle ujíždím. Do toho přijíždějí další a další rybáři, který chtěj bejt prostě co nejblíž, a je jim jedno, že maj volnejch pár set metrů jak nademnou tak podemnou. No ale nic, ať si to tu užijou, když je baví koukat si do talíře bez špetky soukromí…
Mise i přes moje zdravotní i kapří trápení – Úspěšná.
Tak parto Zdar
A třeba někdy příště
Pirát