Město Praha je opravdu nádherné plné kulturních památek a je pravdou, že chytat v úplném centru například vedle Karlova mostu, musí být opravdu zážitek. Většinu svého života jsem vymetal nejodlehlejší části rybářských revírů a rybaření ve městech je pro mě něco nového. Stále intenzivněji vnímám, kolik jen tváří může rybařina mít a kde všude se dá rybařit a vůbec kolik nepoznaných míst máme u svých bydlišť přímo na dosah ruky. Byl čas zažít další STREET HUNTER!

Pravděpodobně jsem nikdy nechytal na kulturně hezčím místě. V pozadí nejstarší most na Vltavě - Karlův most.

Pravděpodobně jsem nikdy nechytal na kulturně hezčím místě. V pozadí nejstarší most na Vltavě – Karlův most.

Znáte ten pocit, když se odněkud vracíte domů a nejraději byste se otočili, abyste to mohli zažít znovu. Přesně podobné cítění jsem měl, když jsme jeli z první jednodenní výpravy řeky Vltavy v Praze. 

Cesta metrem do centra Prahy z Černého mostu, kde jsme nechali zaparkované auto.

Cesta metrem do centra Prahy z Černého mostu, kde jsme nechali zaparkované auto.

Dostat se do centra s autem a bezpečně zaparkovat je problém všech větších měst. Ideální je pozvat svou drahou polovičku na výlet, procházku po městě a přitom v rámci rodinného času obhlídnout místa, kde by šlo rybařit nebo popřípadě zaparkovat auto. Stejně tak jsem to udělal já a z další obhlídky Vltavy v úplném centru Prahy jsem byl úplně nadšený. Manželka si užívala kulturní památky a já byl neustále nahnutý přes kouzelné mosty a nábřeží, kde jsem zahlédnul několik slušných kaprů, kteří mě doslova navnadili.

V to ráno byla úplně jiná, než jsem jí poznal při poslední návštěvě. Taková klidnější, ale ona měla ještě čas, protože právě vycházelo slunce…

V to ráno byla úplně jiná, než jsem jí poznal při poslední návštěvě. Taková klidnější, ale ona měla ještě čas, protože právě vycházelo slunce…

Vlastně od té doby jsem byl úplně mimo, protože se mi v hlavě odehrával příběh, který jsem chtěl, co nejdříve zažít. Bylo mi jasné, že musím zredukovat svou výbavu na minimum a také být připraven na různé metody chytání. Nikdy nevíte, co Vás při městském rybaření potká, takže je dobré být připraven i na situace, které nejsou pro klasickou kaprařinu typické. Svůj batoh jsem doplnil o method feederová krmítka, ale také nesmělo chybět pár splávků. Své nástrahy jsem rozšířil i o běžné nástrahy jako je pečivo, kukuřice, ale i červy a žížaly.

Poslední příprava prutů. Při městské rybařině si čas od času spustím do vody splávek s živou nástrahou nebo pečivem.

Poslední příprava prutů. Při městské rybařině si čas od času spustím do vody splávek s živou nástrahou nebo pečivem.

Přišel náš den, kdy jsem s kameramanem Rosťou zaparkovali auto na okraji Prahy a nastoupili na metro, které nás odvezlo přímo do centra. Byl to skvělý pocit jít kouzelnou Prahou na ryby. Zanedlouho jsem stál na Karlově mostě a vychutnával si znovu nejen výhled na řeku Vltavu, ale další kulturní památky. Tentokrát cesta už nevedla dál na Pražský hrad, ale rovnou k řece. Byl to senzační okamžik, kterého jsem se nemohl nabažit. Bylo moc krásné sledovat Prahu, jak vstává do prosluněného dne. V to ráno byla úplně jiná, než jsem jí poznal při poslední návštěvě. Taková klidnější, ale ona měla ještě čas, protože právě vycházelo slunce…

 

Měl jsem jasnou představu, kde bych chtěl začít rybařit. Totiž, když se podíváte z Karlova mostu, musíte si všimnout, kde je nejvíce labutí, kačen a racků. Právě v těchto místech se scházejí turisté k vodě a krmí vodní ptactvo. Celé dny, měsíce a roky na toto místo dopadá pečivo a kapři to moc dobře vědí. Vlastně je to jeden z prvních poznatků, které by nás měl zajímat při městském rybaření. Naše kroky tedy vedly do těchto míst. Bylo ještě časně ráno, proto u vody vládnul ještě klid. Měl jsem klid si vše porovnat a připravit se na rušný den. Vlasce jsem připevnil ke dnu back leady a vodu „pocukroval“ malinkými kukuřičnými peletkami RECORD CORN.

Praha vstávala a s ní i vodní ptáci, kteří se začínali pomalu přesouvat z celé vodní hladiny směrem k nám. Nejdříve připlavali kačeny, pak labutě a nakonec i rackové, kteří se snažili ukrást vhozené pečivo ještě ve vzduchu. Po břehu se procházeli holubi, kteří sbírali drobky. Bylo to krásné divadlo. Chtěl bych se v moment stát alespoň malinkatou rybičkou, abych viděl pod vodní hladinu. Jsem přesvědčen, že podobný „šrumec“ a boj o sousto vládne i pod vodní hladinou. Zavřel jsem oči a zkusil jsem si to jen představit. Celý ten blázinec a všechny ty zvuky ptáků a dopadajícího pečiva na hladinu je dokonalý signál pro všechny ryby, že právě začíná hostina. Myslím, že jsem si nemohl vybrat lepší místo. Čas ale utíkal a já hledal tu správnou nástrahu. Dost často jsem přehazoval a zkoušel různá sousta.

 

Praha vstávala a s ní i vodní ptáci, kteří se začínali pomalu přesouvat z celé vodní hladiny směrem k nám. Nejdříve připlavali kačeny, pak labutě a nakonec i rackové, kteří se snažili ukrást vhozené pečivo ještě ve vzduchu. Po břehu se procházeli holubi, kteří sbírali drobky. Bylo to krásné divadlo. Chtěl bych se v moment stát alespoň malinkatou rybičkou, abych viděl pod vodní hladinu. Jsem přesvědčen, že podobný „šrumec“ a boj o sousto vládne i pod vodní hladinou. Zavřel jsem oči a zkusil jsem si to jen představit. Celý ten blázinec a všechny ty zvuky ptáků a dopadajícího pečiva na hladinu je dokonalý signál pro všechny ryby, že právě začíná hostina. Myslím, že jsem si nemohl vybrat lepší místo. Čas ale utíkal a já hledal tu správnou nástrahu. Dost často jsem přehazoval a zkoušel různá sousta.

Den utíkal a já byl zatím bez záběru. Nějak mi to ani nevadilo, protože okolo mě bylo spoustu atrakcí a dokonce i několik svateb z Číny, Ruska a já nevím ještě odkud. Člověk kolikrát zapomněl, že je tam právě on doma a k tomu ještě na rybách. Vedle mě se střídala jedna atrakce vedle druhé. Rackové se snažili pro sebe urvat co nejvíce potravy, někteří lidé se snažili různými triky a atrakcemi zase vydolovat z návštěvníků nějakou tu korunu. Když sedíte u vody delší čas, zjistíte, jak se věci mají a také to, že všichni, chtějí dosáhnout svého. Celé to divadlo má jeden jediný smysl – „Boj o zrno!“.  Seděl jsem na kameni a sledoval pražský život, aniž bych si uvědomil, že tou atrakcí se v momentě mohu stát taky.

O zábavu jsem měl celý den postaráno.

O zábavu jsem měl celý den postaráno.

Vlasec rozříznul hladinu a cívka navijáku se roztočila na plné obrátky. Hejno vodních ptáků se rozlétlo a pohledy lidí se zaměřili na rybáře, který držel ohnutý prut! Návštěvníci se začali scházet blíže k vodě, každý z nich chtěl vidět rybu z Vltavy.  Podle tahu jsem předpokládal, že to bude slušnější ryba a tak jsem nechtěl nic uspěchat. Možná kdybych měl klobouk na zemi, vybral jsem slušnou částku, ale jediné co jsem si přál, bylo dostat kapra do podběráku. Ve Vltavě je dost vázek a tak to nebylo vůbec snadné. S pomocí kamaráda, který mi pomohl na úkor video záznamu, se nám podařilo kapra podebrat. Obklopen obecenstvem všech národností jsem položil majestátnou rybu na malou cestovní podložku a v moment zažil něco, co jen tak na rybách nezažijete.

Sdílel jsem radost z úlovku společně s lidmi všech národností. Byl jsem moc rád za ten okamžik, který se mi navždy vryje do paměti. Když jsem kapra pouštěl nazpět mezi místní labutě, věděl jsem, že tu rozhodně nepouštím poslední rybu. Bylo mi více jak jasné, že se musím ke Karlovu mostu někdy vrátit a pokusit se zažít podobný den plný dobrodružství. S mizející ploutví z mé dlaně vše skončilo, jako by se zatáhla opona divadla. Ovšem já tam ještě chvilku stál. Mokrý a neuvěřitelně šťastný.

 

Sdílel jsem radost z úlovku společně s lidmi všech národností. Byl jsem moc rád za ten okamžik, který se mi navždy vryje do paměti. Když jsem kapra pouštěl nazpět mezi místní labutě, věděl jsem, že tu rozhodně nepouštím poslední rybu. Bylo mi více jak jasné, že se musím ke Karlovu mostu někdy vrátit a pokusit se zažít podobný den plný dobrodružství. S mizející ploutví z mé dlaně vše skončilo, jako by se zatáhla opona divadla. Ovšem já tam ještě chvilku stál. Mokrý a neuvěřitelně šťastný.

Pro každé město je typické, že se lidé scházejí k vodě, aby nakrmili místní ptactvo. Pro nás rybáře je to první místo, kde bychom měli vyzkoušet rybařit.

Pro každé město je typické, že se lidé scházejí k vodě, aby nakrmili místní ptactvo. Pro nás rybáře je to první místo, kde bychom měli vyzkoušet rybařit.

Cestou na metro jsem se stavil v jedné z místních hospůdek. To plzeňské pivo chutnalo jako křen a já si uvědomil, že vzít si to nejnutnější do jednoho batohu a vyrazit takto na lehko, má své nezaměnitelné kouzlo. Chci se nadále bavit městskou rybařinou a Street Hunter je něco tak vzrušujícího a jiného, že mé další plány musím uskutečnit co nejdříve. Naviděnou přátelé!

CARP DREAM – Lukáš Krása